Hospodárná energie - - Základní informace o plynech

Vždy před začátkem každého topného období (datum: 1.9. aktuálního roku až 31.5. roku následujícího) je bezpečné nechat zkontrolovat stav spotřebičů, ve kterých se pro výrobu tepelné energie používá zemní plyn.

Co dělat při zjištění úniku plynu?

Při zjištění úniku zemního plynu v budově je třeba neprodleně zavolat havarijní službu dodavatele(obchodníka) plynu. Do doby příjezdu havarijní služby je třeba provést následující kroky:

Zhasnout všechny hořící plameny v objektu (kotel, karma, sporák, varné stoličky, svíčky, petrolejové lampy, propanbutanové spotřebiče, krby, kamna apod.),
zajistit dostatečné odvětrání prostor tak, aby nedošlo k nahromadění zemního plynu,
uzavřít hlavní přívod zemního plynu do objektu,
vypnout elektrické spotřebiče nejlépe odpojením elektrického zařízení objektu např. vypnutím hlavního jističe objektu, případně vytažením vyšroubováním hlavních pojistek osobou poučenou podle vyhl 50/2000Sb.)

zabezpečit po dobu než bude únik plynu odstraněn:

Nepoužívání drobných elektrických síťových i bateriových spotřebičů (např. zvonky, telefony, zabezpečovací technika)
Nepoužívání otevřeného ohně (např. zapalování cigaret, zápalek)
Nepoužívání topidel
Odpojování elektrických spotřebičů vytahováním zástrček ze zásuvek, vypínáním či zapínání elektrických spotřebičů ručními i automatickými vypínači (např. samočinné spínače osvětlení),
nepoužívání výtahu a klimatizačních zařízení

uvědomit policii a hasiče případně, že únik plynu je v prostorách, které nejsou přístupné.

Nejčastější místa úniku zemního plynu:
Šroubové spoje starého potrubí,
Místa přechodů kovového potrubí na plastové,
Plynoměry a jejich upevnění k rozvodům
Rozvody a odběrná zařízení

Periodickou (opakovanou) předsezónní kontrolou je možné nejen včas odhalit případné nedostatky, které zvyšují míru bezpečnostního rizika, ale také se předchází zvýšené spotřebě energie a snižuje se míra poruchovosti během provozu.

Nejvyšší mírou rizika při užívání zemního plynu je jeho únik ze systému a tvorba životu nebezpečných látek.

Je všeobecně známé, že zemní plyn je plynem přírodním, těženým ze zemních ložisek. K jeho základním vlastnostem mimo příznivé výhřevnosti patří, že je lehčí než vzduch a je bez zápachu.

Protože při určitých koncentracích se vzduchem vytváří výbušnou směs je pro včasnou identifikaci a snadnou lokalizaci při úniku ODORIZOVÁN zapáchajícími látkami.

Odorizace je odborný výraz pro nasycení zemního plynu látkou zvanou odorant, s mimořádně intenzivních a charakteristickým, nezaměnitelným zápachem a to v množství, aby již při 1% koncentraci plynu se vzduchem byl zřetelně signalizován jeho únik.

Odorizace se provádí v odorizačních stanicích, které jsou postaveny na výstupech regulačních stanic zejména vysokotlakých. Zemní plyn je tak odorizován po celou dobu dodávky do plynovodních rozvodných sítí pod trvalým dozorem dispečera.

Přesto, že nespálený zemní plyn není při nadýchání přímo zdraví škodlivý a proto při krátkodobém uhasnutí plamene a uniku zemního plynu do doby uzavření přívodu plynu, nebo z malého úniku plynu před zapálení hořáku např. u plynových sporáků nehrozí zdravotní nebezpečí při nadýchání.

Za určitých nepříznivých okolností při spalování zemního plynu se však může tvořit oxid uhelnatý, který je jedovatý. K tomuto nežádoucímu vývinu jedovatého plynu dochází zejména tehdy, pokud plamen hořící v plynovém hořáku nemá dostatečný přívod vzduchu.