Oblast:  OBCHOD ENERGIÍ |  ELEKTŘINA |  ROPA |  ZEMNÍ PLYN |  TEPLO |  PEVNÁ PALIVA |  BIOMASA |  VODA |  OZE |  NZE |  REGULACE |  KNIHOVNA |  BUDOVY |  KONFERENCE |  PREZENTACE |  VOLNÁ MÍSTA

	Přihlášení (Nový účet)
	Jméno: Heslo:

JE NÁKUP ELEKTŘINY po privatizaci energetiky SNADNĚJŠÍ A PŘEHLEDNĚJŠÍ? "ČÁST1"

1. část - rozdělení fakturačních položek elektřiny a možnost kontroly spotřeby elektřiny odběrateli v domácnostech.

Pod pojmem privatizace je možné si představit realizaci základní myšlenku převodu společného vlastnictví výrobních a ostatních prostředků do vlastnictví soukromého a snahu o vytvoření konkurence i v oblastech tvz. přirozených monopolů. Privatizace se proto nevyhnula ani přirozenému monopolu tvořeného systémem jednotné elektrizační soustavy ČR. Jednalo se o ucelený systém výroby, přenosu(distribuce) a dodávky elektřiny koncovému spotřebiteli. Tato soustava postupně vznikala v průběhu minulého století sjednocováním výroby elektřiny původně vyráběné zejména v malých například závodních a obecních elektrárnách a výstavbou moderních parních, a atomových elektráren s podstatně většími výkony nutnými pro zabezpečení pokrytí stále vyšší poptávky po elektřině a budováním energetických přenosových dopravních tras na velké vzdálenosti.
Privatizace elektroenergetiky v ČR realizovala rozdělení jednotného trhu s elektřinou v ČR mezi více subjektů při současném umožnění vstupu zahraničních firem na vnitřní doposud uzavřený energetický trh a umožnila od roku 2006 všem spotřebitelům elektřiny vlastní (svobodnou) volbu dodavatele elektřiny. Z tohoto důvodu také bylo nutné provést zásadní zněny v doposud zavedeném jednoduchém a přehledném systému prodeje elektřiny koncovým zákazníkům.

Původně fakturované dvě (případně tři) základní cenové položky (např. pro sazbu D 02)kterými byly:

1. Cena za odebrané množství elektřiny ve vysokém tarifu (VT)( případně vysokém (VT) a nízkém tarifu NT např. sazba D25),
2. cena za stálý (jednotný) měsíční plat,

bylo z důvodu rozdělení jednotné elektrizační soustavy na:

1. Výrobu, import a export,
2. distribuční společnosti:
   a) Česká přenosová a.s. ( přenos elektřiny po vedeních 400 a 220 kV),
   b) ostatní distributoři elektřiny (dříve bývalé krajské rozvodné závody např. Středočeská energetika, Pražská energetika, Severomoravská energetika, Východočeská energetika, západočeská energetika, Severočeská energetika, Jihomoravská energetika a Jihočeská energetika(dnes poslední dvě uváděné společnosti patří německé firmě E.On.a.s.) ), kteří přenáší elektrickou energii po vedeních od napěťové úrovně 230/400V střídavých po 110 000 V (110 kV) včetně,
3. dodavatelé elektřiny:
   V současné době je na seznamu ERU (energetický regulační úřad a OTE) přibližně 38 společností, které mohou fakturovat dodávku elektrické energie spotřebitelům. Nicméně hlavní tíhu dodavatele nesou z důvodu složité legislativy a nutných doplňujících činností (např. změna jističů, změna sazeb, uzavření dalších smluv, realizace revizních zpráv apod.) nesou původní dodavatelé elektřiny, kteří tak plní dvojí roli: distributora i dodavatele.

Velká obtížnost pro širší využití možnosti změny dodavatele elektřiny spočívá např. v tom, že konečný spotřebitel musí mít pro odběr jednoho druhu zboží uzavřené smlouvy 2.

První smlouva uzavřená s distributorem elektřiny (bývalé energetické závody) odběrateli zajišťuje zejména technická hlediska dodávky ke kterým patří např. připojení odběrného místa k distribuční síti a zabezpečuje mu, že bude mít spotřebu elektřiny měřenu.

Druhou smlouvu se doporučuje uzavřít odběrateli s vybraným koncovým dodavatelem, který by ve smlouvě měl garantovat dodávku potřebného (nasmlouvaného) množství elektřiny.

Dodavatel nezodpovídá za měřící zařízení (funkčnost a přesnost měření) a za bezpečnost elektrickou (úraz elektrickým proudem) a požární. Za tuto bezpečnost nese odpovědnost:
a) po měřící zařízení distributor elektřiny
b) za elektroměrem si za elektrickou a požární bezpečnost ručí každý spotřebitel individuelně,

Toto rozdělení znamenalo velké zkomplikování původního jednoduchého systému účtování a fakturace prodeje elektrického zboží, neboť sebou přineslo rozdělení původních 2 účetních položek(včetně DPH) např. u víkendové sazby D63 na 12 základních položek + 12 položek DPH).

Jedná se tedy o položkový nárůst o 1 200% !

Výsledkem je že laikům plátcům elektřiny se velmi znesnadnilo provedení ověřovacího výpočtu kalkulované ceny elektřiny dodavatelem a to nehovoříme o změně technické, kdy odběr elektrické energie je ve faktuře uváděn v kWh ale účtován je v MWh.

Již tento základní přepočet z kWh na MWh , pro kontrolu spotřeby elektřiny, činí mnoha, zejména starším, spoluobčanům velké problémy a pro ně se stává tedy kontrola konečné ceny za odebrané množství a kvalitu nakoupeného zboží téměř nereálná a musí se spoléhat pouze a jen na fakturaci realizovanou dodavatelem elektřiny, což nemusí být vždy výhodou.

A jak je elektřina fakturována v zahraničí? Na tuto otázku si odpoví jistě každý z čtenářů tohoto článku individuelně a udělá si vlastní názor např. při zhlédnutí kanadské faktury za elektřinu. Viz článek: (Cena elektřiny v Kanadě).

Podrobnějším pohledem zjistíme, že fakturace se značně liší a odběratel je mimo jiné o vývoji historickém vývoji spotřeby elektřiny informován nejen číselně, ale také mnohem názorněji graficky, což mu umožňuje mnohem snadnější orientaci a dává nástroj pro realizaci optimalizace spotřeby elektřiny.

Zda je výhodné měnit dodavatele elektřiny se pokusíme odpovědět v dalším článku.

Zdroj: (FIZ)