Ve španělské Andalusii je postavená elektrárna Gemasolar, která vyrábí elektřinu i v noci a nepřeručí provoz ani v noci a ani když se zatáhne obloha dešťovými mraky.
Tato originální sluneční elektrárna s akumulací elektřiny, která je v provozu od května 2011, je postavena u dálnice spojující města Sevillu a Córdobu.
Jejím srdcem je centrální věž, která absorbuje (shromažďuje) světelnou energii z 2650 solárních panelů z nichž každý má rozměr 120 m2. Panely jsou postaveny na kruhové ploše o výměře 195 hektarů.
Její princip spočívá v koncentraci slunečního záření, cca 1000x intenzivnějšího než je dopadající sluneční záření na zemi, ve středové věži.
V této věži paprsky slunce předávají svou tepelnou energii do zásobníku s roztavenou solí, jejíž teplota přesahuje 500 °C. Zásobník, díky nahromaděné energii, vyrábí páru, která přivedena do parní turbíny roztáčí její lopatky a generátor umístěný na společné hřídeli vyrábí elektřinu klasickým způsobem.
Roční bilance výroby elektřiny z této sluneční elektrárny je velmi efektivní neboť produkuje o 60 % elektřiny energie více než sluneční elektrárna bez akumulace. Tato elektrárna s akumulací elektřiny může fungovat až 6 400 hodin ročně, zatímco elektrárny bez akumulace pracují jen 1 000 až 2 500 hodin ročně.
Jednoduchým výpočtem lze odvodit, že při instalovaném výkonu 20 MW elektrárna vyrobí za 1 rok až 130 GWh energie, což je přibližně roční úspora 30 000 tun oxidu uhličitého.
Projekt Gemasolar byl postaven s pomocí zahraničních investorů a to Torresol Energy je společným podnikem španělské skupiny Sener, která vlastní 60% podíl, a společnosti pro energii z obnovitelných zdrojů Masdar, kterou financuje vláda Abú Zabí.
Investice dosáhly 200 milionů eur (4,8 miliardy korun). Pět milionů euro z této částky byla dotace EU.
Tento princip je velmi zajímavý neboť využití soli je totiž zřejmě k roku 2012 nejjednodušší způsob akumulace, který je schopen vykompenzovat nespolehlivost slunečních zdrojů energie.
Zatím je tato technologie ovšem na začátku svého vývoje a jistě se bude ještě v podstatných detailech měnit. A právě tyto detaily by mohly technologii změnit z vyjímečnosti na skutečně konkurenceschopný způsob získávání energie.
Také některé světové společnosti uvažují o tom, že budou pracovat s vyššími teplotami solí a to až kolem 700°C. Při těchto teplotách se poměrně výrazně zvýší účinnost turbín - teoreticky ze zhruba 40 na téměř 50 %. Tím se může až o pětinu zvýšit množství generované elektřiny.
Firma Halotechnics vyrábí zařízení se solí schopné pracovat až do teplot nad 1 000°C. To by si vyžádalo změnu technologie turbíny, ovšem každé zvýšení teploty znamená další a poměrně výrazné zvýšení účinnosti turbín.
Svou roli hraje i cena solí. V elektrárnách, jako je Gemasolar, se jich používá obvykle několik desítek tisíc tun (uvádí se údaje od 20 do 40 000 tun). Cena materiálů přitom dosahuje až tisíce dolarů za tunu a celková hodnota soli v elektrárně tak dosahuje desítek milionů dolarů.
Například právě Halotechnics slibuje na trh v blízké době uvést sůl, která bude zhruba o pětinu levnější než ty dnešní.
Roli může hrát i skutečnosti, že termosolární elektrárny jsou vhodné jenom do velmi slunných oblastí s malou oblačností. Narozdíl od solárních (správně fotovoltaických) panelů, které vyrábějí přímo elektřinu, totiž vůbec nefungují, pokud na ně nesvítí přímo.
Pro Českou republiku jsou tedy naprosto nepoužitelné a hodí se hlavně do subtropických či nejlépe přímo tropických pouštních oblastí.
